| Základem 1000letého kalendáře je takzvaný sluneční rok. Je to doba oběhu zeměkoule kolem jejího gravitačního středu: Slunce. Přesnými výpočty a pozorováními bylo zjištěno, že doba ta činí 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 48 vteřin, což činí v desetiném zlomku365:2432 dne. Pro obecné počítání jest stanovena tato hodnota na 365 a čtvrt dne, tj. o 11 minut a 12 vteřin více. Tento rozdíl se vyrovnává tak zvaným rokem přestupným. Obyčejný rok má 365 dní, kdežto přestupný rok o 366 dnech jest onen rok, jehož číselná hodnota, vyjádřená cifrou jednotkovou a desítkovou, jest dělitelná čtyřmi. Rozdíl 11 minut a 12 vteřin vyrovná se přibližně tím způsobem, že se každý rok, vyznačující konec století (1700, 1800, 1900 atd.) je rokem nepřestupným, či obyčejným.
Z toho jest patrno, že na př. rok 1896 byl přestupným, kdežto rok 1900, taktéž čtyřmi dělitelný, rokem obyčejným. Tento způsob úpravy datuje se již z dob Julia Cesara a proto nazýváme tuto soustavu rokem Juliánským. Poněvadž tato úprava se stala delší dobu před narozením Ježíše Krista a jelikož rok narození Kristova následoval těsně po roce přestupném, jest na snadě poměrná lehkost výpočtu, který rok jest přestupným a který obyčejným. Rok Kristova narození a další dva roky byly obyčejnými, čtvrtý rok však rokem přestupným, z čehož právě pochodí stanovení přestupnosti dělitelností čtzřmi. Vyjde-li po dělení čtyřmi některého letopočtu nějaký zbytek, jest onen rok obyčejným, není-li tohoto zbytku, je to rok přestupný. Bez jakéhokoliv dělení stanovíme přestupný rok podle tohoto pravidla:
|
| 1. jsou-li desítky letopočtu vyjádřeny číslicí sudou a končí-li letopočet nulou, čtyřkou nebo osmičkou, je to rok přestupný
|
| 2. jsou-li desítky letopočtu vyznačeny číslicí lichou a končí-li letopočet dvojkou nebo šestkou, jest rok taktéž přestupný. Všechny ostatní roky jsou nepřestupnými, čili obyčejnými.
|
| Jak jsme již řekli, jest rok juliánský přes to, že každého čtyřletí jest provedena oprava ve výši jednoho dne, o 11 minut a 12 vteřin delší, nežli skutečný rok slunečný, tj. skutečný oběh zeměkoule kolem slunce. Provedeme-li příslušný výpočet, zjistíme, že v důsledku této odchylky činí rozdíl za 128 let skoro přesně jeden den. Kdybychom tuto odchylku přehlédli, nebyla by Země přesně na tomtéž místě svého oběhu kolem slunce, nýbrž za každých 128 roků překročila by tuto hranici o jeden oběhový den. Z toho ovšem mohou vzniknouti po delší době velké nesrovnalosti. Tak např. v r. 1853 (tridentské koncilium) činil tento rozdíl již plných 12 dní, což se tenkráte stalo velmi patrným za jarní rovnodennosti. Poněvadž v roce 525, za doby koncilia niceského, nastala rovnodennost dne 21 března, rozhodl se papež Gregor XIII , že tuto odchylku vyrovná. Z té příčiny nařídil, aby z roku 1582 bylo vyřazeno 10 dnů a sice tím způsobem, že po 4 říjnu toho pamětihodného roku nenásledoval 5, nýbrž 15 říjen, přičemž pořadí dnů v týdnu zůstalo nezměněno. Kromě toho stanovil, že každý stý rok, končící dvěma nulami, nebude rokem přestupným přesto že jest čtyřmi dělitelným. Podle tohoto ustanovení mluvíme nyní o letopočtu gregoriánském, tj. roky 1600, 2000, 2400, 2800 atd. budou roky přestupnými, avšak tzv. roky sekulární: 1700, 1800, 1900, 2100, 2200, 2300, 2500 atd. budou nepřestupnými, či obyčejnými. Z této příčiny juliánská a gregoriánská časomíra odchylují se od sebe čím dále, tím více. Tento rozdíl, vzhledem k tomu, že přestupný den připadá na 24 únor, činí v čase:
|
| Podle tohoto schématu vidíme, kterak si musíme počínati, chceme-li přepočítati nějaké datum z gregoriánského kalendáře do juliánského. Učiníme tak velice snadno, jestliže odpočítáme rozdíl obou uvedených letopočtů. Přebývá-li počet dnů v jednom měsíci, počítáme je v měsíci následujícím a obráceně: přepočítáváme-li datum z juliánského kalendáře do gregoriánského, tu onen rozdíl prostě připočteme.
|
| Způsob výpočtu osvětlí nám velmi názorně tyto příklady:
|
| 8 duben 1698 podle jánského kalendáře jest 18 dubnem podle kalendáře gregoriánského a to proto, protože podle naší tabulky rozdíl dnů jest od 1 března 1582 až do konce února 1700 právě 10 dní, což v tomto případě dlužno přepočítati.
|
| Nebo : 22 únor v roce 1844, počítáno podle juliánského kalendáře, jest 5 březnem ve smyslu kalendáře gregoriánského, neboť podle výše uvedené tabulky činí rozdíl dnů od 1 března 1800 do konce února 1900 právě 12 dnů, které musíme k 22 února připočísti, abychom obdrželi správné datum 5 března 1844. Tento rok je totiž rokem přestupným..
|
| Konečně ještě jeden příklad:
|
| 13 květen 1737 podle kalendáře gregoriánského jest 2 květnem téhož roku podle kalendáře juliánského, neboť rozdíl činí 11 dnů, jež nutno v tomto případě od prvého data odečíst.
|
| Vzdor důležitosti úpravy kalendáře gregoriánského není ani tato úprava zcela přesná. Provedeme-li přesný propočet období 400 let, zjistíme, že vzdor všem opravám trvá jeden gregoriánský rok365 ¼ tj. 365 dnů, 5 hodin, 49 minut a 12 vteřin. Jeví se zde stále rozdíl 24 sekund oproti skutečnému roku slunečnímu tj. přesné době , jíž zeměkoule potřebuje, aby oběhla kolem slunce. Podle Delambre-ho nutno i tento přebytek vyrovnati, což se má státi v budoucnosti tím způsobem, že jednou za 3600 let bude vyřazen jeden přestupný den. Teprve potom se dojde relativní shody s rokem slunečním.
|
| Nyní se budeme zabývati oběhem Měsíce kolem zeměkoule. Tento zemský souputník, jehož průměr obnáší něco přes 3800 kilometrů, otáčí se kolem země poměrně zvolna. Doba jednoho oběhu, čili tzv. Měsíc synodický, obnáší 29 dnů, 12 hodin, 44 minut, 3 vteřiny, což se vyjádří v desetinném zlomku 2953059 dne. Právě tak, jako dvanáct občanských měsíců tvoří jeden občanský rok, tvoří 12 měsíců synodických tzv. „jeden měsíční rok“, jehož délka činí 354 dny 8 hodin, 48 minut a 36 vteřin, aneb ve zlomku 351/43671 dne. Zhruba pravíme, že jeden měsíční rok má 354 dny. Právě tak, jako kalendářní rok rozeznáváme obyčejný a přestupný, tak i rok měsíční známe v tomto rozdělení. Jakmile totiž přebytek 8 hodin, 48 minut a 36 sekund překročí hodnotu 12 hodin, připočítáváme k měsíčnímu roku jeden den, takže přestupný rok měsíční má 365 dní. Toto přepočítávání
není však opět zcela přesné, neboť snadno můžeme zjistit, že cyklu 30 měsíčních roků odpovídá nikoliv 15, nýbrž pouze 11 roků přestupných, jež nutno stejnoměrně rozděliti v uvedené v době 30 měsíčních let. Této okolnosti povšimli si již Mohamedánští národové. Stanovili že v cyklu 30 občanských měsíčních let 2, 5, 7, 10, 13, 15, 18, 21, 24, 26 a 29 jsou přestupnými. Jako začátek této časomíry byl označen rok 622 po Kristu (útěk Mohamedův). Skutečný začátek tohoto období byl stanoven dnem 15 července. Zove se Hedschra.
|
| Porovnáme-li postupné násobky roků slunečních a měsíčních, dopracujeme se velmi zajímavého výsledku. Zjistíme totiž, že v 19 slunečních roků převyšujeme pouze o 2 hodiny, 4 minuty a 33 vteřin, tj. o 0,0865 dne období 235 synodických měsíců, jež obnášejí 6939 dnů, 16 hodin, 31 minut a 45 vteřin, jinak ve zlomku 6939:6881 dnů. Toto období se nazývá jednou 19letou periodou, jež se zove podle svého objevitele periodou metonickou (podle Metona). To znamená, že vždy po uplynutí 19 let objeví se Nový Měsíc právě v těch samých dnech, jako před 19 lety. Vzhledem k tomu, že 19 občanských let zaujímá 228 synodických měsíců, musela býti provedena další úprava a to proto, aby určité, velmi důležité roční svátky nebyly posunuty za hranice předepsaného období. Z té příčiny se vkládá za každých 19 let sedm dalších měsíců a to tak, že počítáme 19 roků obyčejných po dvanácti měsících a k tomu ještě sedm roků po 13 měsících v tomto pořadí: 3, 6, 8, 11, 14, 17 a 19 rok přestupný. Podle této soustavy jest sestaven rok Hebrejský. Hebrejci stanovili počátek svého letopočtu tím způsobem, že jejich 3762 rok se shoduje s 1 rokem křesťanského letopočtu. Stačí tudíž odečíst od židovského letopočtu 2761 rok, abychom se dopočítali letopočtu křesťanského
|
| Rozdělení občanského roku na 12 měsíců a 52 týdny po sedmi dnech poskytuje nám možnost snadno vypočíst, který den v týdnu připadá na to, či ono datum. Jest mnoho soustav, jež umožňují tento výpočet, avšak velmi pohodlnou a na jakýchkoliv tabulkách nezávislou jest následující metoda.
|
| Sečteme: 1/ celé číslo letopočtu, 2/ čtvrtinu letopočtu bez ohledu na zbytek, 3/ čtvrtinu napsaného století bez ohledu na zbytek a 4/ běžné číslo dne od začátku roku, při čemž únor počítáme vždy 28 dní. Od tohoto součtu odečteme číslo napsaného století v daném letopočtu a rozdíl dělíme sedmi, při čemž nedbáme podílu, nýbrž hledíme zjistiti zbytek. Činí-li nalezený zbytek: 1/ jest nalezeným dnem neděle, 2/ pondělí, 3 úterý, 4 středa, 5 čtvrtek, 6 pátek, 7 sobota, resp. Není zbytek 7, nýbrž nula. Abychom uvedenému postupu řádně porozuměli, budiž uveden tento příklad:
|
| Na který den připadlo 20 srpna 1933?
|
